O nás
Všechny informace o historii našeho souboru.
Vyprahlí po 2 letech půstu jsme se hned na začátku roku pustili do práce. Z předchozího období jsme měli stále ještě na repertoáru hry JOB a Rok na vsi, které jsme měli prezentovat na Děčínské bráně. Museli jsme si je proto oživit a několikrát odehrát.
Kromě toho jsme poctivě připravovali další hry. Pod vedením Majky Koukolské jsme zkoušeli Čechovův Višňový sad a Královny Michaely Doleželové a Romana Vencla.
S Mirkem Řebíčkem jsme chystali dramatizaci několika balad z Erbenovy Kytice a Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho od Ladislava Smočka.
První měla premiéru Kytice – bylo to 20. května a velice se líbila. Druhá premiéra – Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho – se konala 13. července a opět byla úspěšná. Na třetí premiéru si diváci museli počkat až na konec roku – 6. prosince jsme odehráli Královny a výjimečně to nebylo v Rumburku, ale v Rybništi.
Poslední titul – Višňový sad – se dočkal premiéry až začátkem roku 2023.
Předseda našeho spolku Mirek Řebíček uspořádal pod naší hlavičkou přehlídku Hraničářské divadlení.
Účastnily se ho DS Ragueneau Plzeň s představením Několikrát do černého, Divadlo BLICK Ostrožská Nová Ves s představením Edith a Ochotnický spolek ŽUMPA Nučice s představení SEX.
Za náš soubor jsme v rámci přehlídky uvedli hru Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho.
Na oplátku jsme byli pozváni k účasti na přehlídce v Plzni v Divadle Dialog – Bez zbytečných řečí. Konala se v listopadu a vystoupili jsme tam dvěma představeními – JOB a Kytice.
V současné době zkoušíme další hry. V režii Majky Koukolské Agnes Belladona – autor Jean-Paul Alegre a v režii Mirka Řebíčka hru Třetí prst na levé ruce – autor Dermont Canavan.
Rok 2019 byl pro náš soubor ve znamení horlivé práce a lez konstatovat, že byl velmi úspěšný. Uvedli jsme 3 premiéry a započali s přípravou hry další. První premiéra se konala 14.února – jednalo se o divadelní hru Ernesta Thompsona NA ZLATÉM JEZEŘE v režii Mirka Řebíčka. S touto hrou jsem se zúčastnili i Děčínské brány. Za herecké výkony zde byli oceněni Zbyněk Pražák cenou, Alena Winterová a Matyáš Possel čestným uznáním a Mirek Řebíček si odvezl čestné uznání za režii. Následně jsme byli pozváni k účasti na Divadelním festivalu Ludmily Cápkové v Kroměříži.
Celkem jsme hru odehráli 11 x a kromě našich tradičních štací jsme s ní byli a v Jaroměři ve východních Čechách. Teď 29. ledna měla derniéru.
Další premiéra následovala 6. března a jednalo se o hru Petra Zelenky JOB v režii Majky Koukolské. Tu chceme na Děčínské bráně představit v letošním roce a opět je na co se těšit. V roce 2019 jsme hru odehráli 9x a další představení pánujeme i v roce letošním. V tomto případě stojí za samostatnou zmínku scéna, kterou stejně jako v ostatních případech dělal Radim Purchart a vzhledem k neustálým změnám se na ní vyřádil. Našim „kulisákům“ tím notně pomotal hlavy, ale zase v případě, že by se hra opravdu nepovedla, si divák odnese alespoň hluboký zážitek z přestaveb. A taky hudby, kterou citlivě vybrala Tereza Rauch.
Poslední premiéra se odehrála na podzim 16. října. Jednalo se o dramatizaci Čapkovy knihy Jak se dělá divadlo. Dramatizace i režie se ujala Majka Koukolská a hru připravila s nejmladšími členy našeho souboru jako studentské představení. Zatím jsme ji stihli odehrát 3x, ale v letošním roce si ji ještě diváci užijí a předložíme vám ji i v rámci večerního programu našeho setkání.
V monolozích a dialozích nás již tradičně reprezentovali naši externí členové Martin Markoš a Roman Winter. Dialog si vybrali ze hry Petra Zelenky Dabing Street a skončili druzí. Z téže hry měl Martin Markoš také monolog. Nicméně i přes doporučení do dalšího kola už dál nepokračovali.
V nové hře, kterou jsme začali zkoušet, se spojili oba naši hvězdní režiséři Majka s Mirkem. Asi proto, že herců je v ní „jako psů“ a jeden by je neohlídal. Naštěstí výrazným a pronikavým hlasem disponuje pouze jeden z režisérů, takže se to dá.
Kromě hraní se ale souboru podařilo po letech výrazně zvelebit zkušební prostory, které máme pronajaté. Obnášelo to nový koberec, zatemnění, výkryty a hlavně vytápění. Takže teď je to nádhera a o to lépe se zkouší.
Vzhledem k rostoucímu počtu představení s radostí kvitujeme, že jeden ze členů souboru Lukáš Urban se projevil jako velice šikovný a nadějný na přípravu scény a technické záležitosti, což alespoň trochu uleví našemu stávajícímu všeumělovi Radimovi Purchartovi.
Rok 2018 jsme si užili jak na jevišti, tak ve zkušebně. Hráli jsme 3 představení z roku 2017. Nejčastěji to bylo ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY v režii Mirka Řebíčka, se kterým jsme se účastnili i Děčínské brány. Toto představení jsme sehráli celkem 18x. Z Děčínské brány jsme si odvezli dvě čestná uznání za scénu pro Radima Purcharta a za herecký výkon v roli Kateřiny pro Terezu Rauch. Cenu za herecký výkon v roli Petrucia získal Martin Růžička, který u nás v této hře hostuje.
Kromě našich tradičních štací v okolí jsme sehráli jedno představení v Litoměřicích v rámci 9. Divadelní benefice ochotnických souborů pro Centrum pro náhradní rodinnou péči a 1 představení na zámku na Hrubé Skále. Za zmínku rozhodně stojí představení pro školy v dopoledním čase, kdy herci ve dvou dnech odehráli 6 představení a naštěstí to přežili oni i diváci.
Dalším představením bylo SMÍŘENÍ Marcely Koukolské jako autorky i režisérky. Odehráli jsme ho 6x včetně účasti na přehlídce v Lounech. Nutno konstatovat, že se tam o nás starali velice dobře, ale Děčínská brána je z našeho pohledu prostě bezkonkurenční, a to především z pohledu hodnocení a přístupu poroty k odehrané inscenaci.
Třetím představením byla pohádka VYPRÁVĚNÍ VÍLY ČASU opět Marcely Koukolské jako autorky i režisérky, ve které se představují nejmladší členové našeho souboru. Pohádku jsem sehráli 13x. Zúčastnili jsme se s ní přehlídky v Novém Boru Dospělí dětem. Oceněny zde byly herecké výkony Valerie Svačinkové v roli Kachničky a Agáty Veselé v roli komorné. Cenu porota udělila také za kostýmy a to naší externí spolupracovnici Jarmile Turpišové.
A protože premiéry uvedených her se uskutečnily už v roce 2017, začali jsme pilně zkoušet další kusy. Mirek Řebíček zvolil hru amerického autora Ernesta Thompsona NA ZLATÉM JEZEŘE v překladu Kateřiny Hilské. Premiéra je na spadnutí, bude se konat 14.2.2019 a budete ji moci zhodnotit i na přehlídce Děčínská brána. Hru můžeme realizovat jen díky podpoře od Nadace ČEZ „EPP Pomáhej pohybem“. Minimálně z pohledu autorských poplatků se jedná o hru poměrně hodnotnou.
Marcela Koukolská si vybrala hru JOB od Petra Zelenky. Premiéra je plánovaná na 6.3.2019 a tak jak se k ní pomalu blížíme, zvažujeme, jestli je opravdu nutné ty úžasné přestavby scény narušovat hranými scénkami. Ale nechte se překvapit.
A protože k naší radosti i starosti přicházejí stále noví mladí zájemci o divadlo, ujala se jich opět obětavě Marcela Koukolská a připravuje s nimi inscenaci na motivy hry Karla Čapka JAK SE DĚLÁ DIVADLO. Vzhledem k postupně se měnícímu aktuálnímu počtu členů ji už několikrát statečně přepsala a dá se předpokládat, že ještě neskončila – to jen co se týká té „starosti“. Jinak jsou samozřejmě noví členové vítáni.
K té „starosti“ patří také fakt, že ačkoliv máme 2 režiséry a v počtu premiér se „předhánějí“, na scénu – to jest její vymyšlení a realizaci – máme pouze jednoho Radima Purcharta. A k tomu zajišťuje i osvětlení a zvuk. A nemá to s námi vždycky lehké.
Na závěr nelze nezmínit, že jsme již téměř tradičně měli své externí zástupce v soutěži monologů a dialogů. Martin Markoš vystoupil s monologem Verlaina z ÚPLNÉHO ZATMĚNÍ od Christophera Hamptona v České Lípě, kde i skončil. K tomu si společně s Romanem Winterem připravili dialog ze hry JEDNOU KOLEM BLOKU od W. Saroyana se kterým postoupili do Bystřice, a ještě s další dvojicí se tam podělili o první místo. Pro velký úspěch byli pozváni jako doprovodný program do Holic na Jednoaktovky a do Vysokého na Krakonošův podzim.
Druhým dialogem pobavili na setkání ochotníků Vojta Smetana a Ondra Kokta s aktualizovaným dialogem z Prométhea aneb O čem psal Aischylos, aniž by to věděl. Vzhledem k ryze aktuálnímu tématu prezidentských voleb neměl tento dialog v České Lípě – již po volbách – velkou odezvu a dál nepostoupili. Nicméně všem našim externistům patří poděkování.
Na závěr ještě jedna smutná zpráva, v srpnu odešel do hereckého nebe náš dlouholetý člen Mirek Vosátka.
Rok 2017 prožili členové a možná především režiséři v horečném tempu.
V 1. čtvrtletí jsme odehráli několik repríz představení Strýček Váňa a Lakomec jako přípravu na Děčínskou bránu a nakonec se nám je obě podařilo zdárně a celé na přehlídce odehrát.
Současně jsme připravovali autorskou hru Majky Koukolské SMÍŘENÍ, což je hra pro ženskou část souboru. Premiéra byla 19.května a dopadla jak jinak než dobře. V roce 2018 se s ní mimořádně zúčastníme divadelní přehlídky v Lounech. Hrajeme ve čtvrtek 8. března večer a všichni jste zváni.
Na květen byla plánovaná ještě jedna premiéra a to Shakespearovo ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY v režii Mirka Řebíčka. Vzhledem k velkému počtu herců a jejich pracovnímu vytížení jsme měli mimořádně silný pocit, že to nemůžeme stihnout a to jak herecky, tak dodělat kostýmy a scénu. Nakonec režisér rozhodl premiéru odložit na podzim. Ne že bychom na podzim měli pocity lepší, ale už to potřebovalo diváka, takže premiéra byla naplánovaná na 25.listopadu. Pocity po generálce byly smíšené, ale premiéra dopadla také dobře, co víc si přát. Hru vám představíme na Děčínské bráně 2018.
A do třetice se podařilo v těsném závěru loňského roku stihnout ještě jednu premiéru. Jedná se o autorskou pohádku opět Majky Koukolské s názvem VYPRÁVĚNÍ VÍLY ČASU. Ve třech příbězích se v ní představují nejmladší členové našeho souboru. Také příprava tohoto kusu byla velice náročná, protože valná většina herců stála na jevišti poprvé. Premiéru si v pohádce odbyla i naše nová kostymérka Jarmila Turpišová a doufáme, že nám zůstane nakloněna i pro další období.
V soutěži monologů a dialogů nás zastupovali Martin Markoš a Roman Winter s dialogem ze hry Martina McDonagha: Poručík z Inishmooru. Obsadili 1. místo a byli nominováni do národního kola, kam nakonec nejeli.
Kromě toho vystupoval Martin Markoš s monologem ze hry Davida Drábka: Ještěři – bez umístění.
Nutno zmínit, že vedle hereckých úspěchů se nám daří také rozšiřovat řady hereckých nadějí – 16. března se Monice Herinkové narodila dcerka Edita.
Rok 2016 jsme zahájili s velkým očekáváním a ambicemi. Po premiéře „Strýčka Váni“ v listopadu 2015, kdy divácké ohlasy byly poměrně příznivé, jsme plánovali několik repríz a pak účast na Děčínské bráně. Ale jak to tak někdy s velkými očekáváními a ambicemi bývá, nebylo nám dáno představení odehrát. Zhruba po 10 minutách, kdy profesor v podání Josefa Zacha a jeho dcera Soňa v podání Moniky Herinkové odcházejí po schodech přes rampu ze scény, došlo k nehodě. Zranění Pepy Zacha si vyžádalo lékařský zásah a byl striktně odvelen na lůžko. Takže přestože jsme přehlídku zahajovali a organizátoři operativně upravili program, odehrát představení znovu nebylo možné.
Při příštím představení na zámku v Šenově byla před zahájením představení rampa podrobena přísné zatěžkávací zkoušce, ale ve finále krátce před koncem stejně opět selhala. Tentokrát však naštěstí nešlo o žádné otevřené zranění – Pepa Zach upadl šikovně na hlavu – takže jsme mohli hru dokončit.
A také byla přistoupeno k výraznému zpevnění konstrukce, díky čemuž už se žádný karambol neopakoval. Tedy doposud. Pokud nepočítám děčínskou přehlídku, odehráli jsme Strýčka Váňu 8x.
Vedle toho jsme odehráli 4 reprízy hry Jak je důležité míti Filipa a 1. června se konala premiéra Moliérova Lakomce. Je to představení, ve kterém účinkují naši nejmladší členové a je určené především pro studenty. Nutno říct, že u nich má velice dobrý ohlas. Několik večerních představení jsme ovšem také s úspěchem odehráli. S Lakomcem jsme vystupovali celkem 9x.
Bodovali jsme také v soutěži monologů a dialogů. Do národního kola ve Velké Bystřici postoupili Oldřiška Jeřábková s Vojtou Zemanem s dialogem Laury a Jima ze Skleněného zvěřince, kde Oldřiška dostala čestné uznání.
Probojoval se sem i Martin Markoš s monologem ze hry Jedlíci čokolády Davida Drábka.
V říjnu jsme na základě dobrých zkušenností z předchozích let uspořádali víkendový herecký seminář. Vedl ho Vladimír Zajíc a akce se opět velmi vydařila.
Chtěla bych zmínit, jednu velice důležitou událost loňského roku. Mirek Řebíček se po úspěšném ztvárnění strýčka Váni rozhodl, že hrát už umí a že zkusí režii. Vybral si Shakespearovo Zkrocení zlé ženy. A tak máme dalšího režiséra a určitě se máme na co těšit. Premiéra by měla být v květnu.
Protože do Zkrocení zlé ženy vybral Mirek všechny muže široko daleko, zbyla na Majku Koukolskou dámská část souboru. Po marném hledání v archivech Dilie se Majka rozhodla napsat hru vlastní – zatím pod pracovním názvem Samota. Premiéra je také plánovaná na květen, takže to budeme muset zrevidovat, abychom diváky nezahltili.
V roce 2015 oslavil náš soubor Hraničář Rumburk 70 let od svého založení. 70 let se parta bláznů snaží pobavit a potěšit své okolí, 70 let nám místní obyvatelé věnují svoji laskavou přízeň a pozornost. … Ale to bylo až na podzim.
Rok jsme zahájili 5.2. premiérou hry Jak je důležité míti Filipa. Osvědčená klasika byla diváky přijata a žádána, takže jsme ji sehráli 18x a to nejenom po našem Šluknovském výběžku, ale i v Krupce a Mělníku. Zájem měly i Litoměřice, ale bohužel jsme nemohli v požadovaném termínu. Na rok 2016 jsou naplánována další představení, zatím 4.
Ještě v únoru se naši 2 členové Roman Winter a Martinem Markošem zúčastnili oblastního kola Pohárku SČDO s dialogem podle rozhlasové hry Noc s Bystrozrakým od Květy Legátové. Stejně jako v předchozím roce byli úspěšní a postoupili do národního kola ve Velké Bystřici, kde 6. 6. 2015 obsadili 2. místo. Pro velký úspěch pak byli v říjnu pozvaní do Vysokého nad Jizerou na Krakonošův divadelní podzim.
Ani my ostatní jsme nezaháleli a hned na jaře jsme začali zkoušet novou hru – Strýčka Váňu – A.P. Čechova. Předcházely tomu bouřlivé diskuze, kdy jsme zvažovali, jestli hra bude pro diváka, který v dnešní době vyhledává spíše oddych, odreagování a rozptýlení, dostatečně lákavá. Nakonec nás Majka Koukolská svojí výřečností přesvědčila, že je to vpodstatě komedie a tak jsme se na to vrhli. Po dlouhé pauze se nechal na prkna zlákat i Pepa Zach. Ovšem hlavní roli dostal téměř nováček v souboru – Mirek Řebíček. A opět to byla dobrá volba (jak to ta Majka dělá).
Nutno říct, že bouřlivé diskuse byly vedeny i na téma scény. Jako obvykle se s ní úžasně vypořádal Radim Purchart.
Současně bylo potřeba oprášit repertoár za posledních 10 let a vybrat ukázky na chystanou oslavu výročí založení souboru, které se konala 27. října. K tomu připravit vzpomínková tabla, vybrat fotky, výzdobu atd…. Na dotvrzení významnosti okamžiku jsme si při této příležitosti navrhli a z rukou Lídy Panenkové přijali několikerá ocenění. Vše jsme zakončili bohatým rautem. Prostě jsme si to i s řadou bývalých členů všichni užili.
Měsíc na to 28. 11. jsme měli premiéru již zmíněného Strýčka Váni a máme za sebou 2 reprízy. Vypadá to, že přes i naše obavy nám diváci i nadále zachovají přízeň.
Rok 2014 se u nás nesl v duchu mírné nervozity spojené s představením „Podivné návraty“ alias „Paní Savageová v rozpacích“. Nicméně po premiéře, která se konala 6.února, jsme ji statečně odehráli ještě 15x. Vydělat si na sebe nějak musíme.
Stojí za zmínku, že na této hře se s námi poprvé podílel v podobě hudební složky p. Jan Pokorný z Prahy. Je s podivem, že naše „odborné a fundované připomínky“, se kterými jsme mu několikrát hudbu vrátili, ho neodradily a statečně nabídl spolupráci i na našem aktuálně připravovaném představení „Jak je důležité míti Filipa“. Premiéra se koná 5.února, takže nervozita vrcholí. A do toho ještě setkání ochotníků! Ještě že naši hlavní organizátoři jsou oba „v důchodu“.
Dalším zdařilým počinem loňského roku byla jednoaktová hra „Polední leč“ hraná pod názvem „Leč pro nimroda“ našich dvou šikovných mladých nadějných… Ondry Kokty a Vojty Smetany. Hru zpracovali za podpory Pepy Zacha a premiéra proběhla 10.dubna jako vždy v DK v Rumburku. Celkem jednoaktovku odehráli 5x a budou pokračovat i v letošním roce, krásně si to i s diváky užívají.
Naši další šikovní mladí nadějní… se zúčastnili Pohárku SČDO v kategorii dialogů. Byli to Oldřiška Jeřábková s Veronikou Kremzovou a Roman Winter a Martinem Markošem. Pánové se probojovali až na národní přehlídku do Velké Bystřice u Olomouce.
V květnu jsme se s pohádkou „O Honzovi a víle Verunce“ zúčastnili v Novém Boru přehlídky Dospělí dětem. A v červnu jsme pořádali v pořadí už druhý herecký seminář pod vedením Vladimíra Zajíce. Jen škoda, že nabídky k účasti nevyužili členové dalších souborů, bylo to velmi inspirativní. V letošním roce proběhne 20.-21.6. další seminář pod vedením Františka Zborníka.
A třešnička nakonec. Aby to nebyli stále šikovní mladí nadějní… v říjnu oslaví náš soubor Hraničář Rumburk 70 let svého trvání.
V roce 2013 jsme proti roku předchozímu zvolnili tempo. Začali jsme 5. ledna seminářem pro herce pod vedením Andrey Helmichové Koukolské. Byla to opět akce pro členy i nečleny souboru a opět velice inspirativní.
A potom jsme naplno rozjeli divadelní představení, která jsme nastudovali v roce 2012 – byly to: Ženitba, Ducháčkové a pohádka O víle Verunce. Ženitbu jsme odehráli 13x, Ducháčky 3x, pohádku O víle Verunce 4x.
S lítostí musíme konstatovat, že kluci, kteří tvořili silné herecké obsazení v Ženitbě a vlastně i ostatních hrách se nám rozutekli na školy a Honza Krupka se odstěhoval za prací. S tím se ovšem musí počítat.
Naštěstí máme nesmírně houževnatou režisérku a tak jsem hned zpočátku roku začali připravovat novou hru z prostředí soukromého sanatoria Podivné návraty. Angažovali jsem do ní 4 nové členy a opětovně u nás hostují Terezka a Jarda Rauchovi ze souboru VEŠ Velký Šenov. Premiéra se konala ve čtvrtek 6.2.2014.
Vzhledem k tomu, že jsme soubor mladý a perspektivní, můžeme se i v roce 2013 pochlubit přírůstkem – Monice Herinkové (za svobodna Novákové) se koncem září narodil nádherný syn Tobiáš. Tím pádem máme s Rauchovic Evelýnou hezký párek a můžeme si dát chvíli pauzu.
Rok jsme ukončili jako obvykle Rumburskou vločkou. Účastnili se jí soubor LIDI Litoměřice s pohádkou Čert to nemá nikdy lehké, DS DK z Krupky s pořadem Půjdem spolu do Betléma – navodili nám krásnou vánoční náladu a donutili v předstihu napéct cukroví, a DS Hoblik ze Srbské Kamenice s pohádkou O kouzelném prstenu.
U diváků i dětské poroty zvítězila pohádka Čert to nemá nikdy lehké, cenu jim předáváme dodatečně až tady.
Vzhledem k tomu, že návštěvnost přehlídky přes důkladnou propagaci v několika posledních letech stále klesá, rozhodli jsme se, že tato v pořadí 18. přehlídka byla poslední. A je to pro nás výzva přijít s něčím novým.
Rok 2012 byl pro náš soubor velmi plodný. Zahájili jsme ho obnovenou hrou Charleyova teta v pozměněném obsazení. Během 3 měsíců jsme ji sehráli 10x a skončili jsme s ní.
V dubnu jsme měli premiéru pohádky „O Honzovi a víle Verunce“ v režii Radima Purcharta a vzápětí na to ještě v témže měsíci premiéru hororové hry se zpěvy „Ducháčkové“ pod vedením Honzy Krupky. Obě představení jsme během roku několikrát sehráli.
Krátce po obou premiérách jsme s našimi nadějnými mladými kolegy začali zkoušet Gogolovu Ženitbu. Vzhledem k blížícím se maturitám několika z nich rozhodla režisérka Majka Koukolská, že premiéra bude v listopadu. A byla. Koncepci nám trochu narušilo těhotenství „panny nevěsty“ Terezky Rauchové, která byla v o premiéře v krásném 7 měsíci, ale protože se jen tak něčeho nelekneme, s nadhledem jsme to odehráli. A s hrdostí musíme konstatovat, že porodila krásnou holčičku.
Rok jsem tradičně ukončili přehlídkou pohádek „Rumburská vločka“, na které se účastnili kromě našeho souboru také děčínští kolegové s pohádkou „Kašpařiny“ a soubor Čmukaři z Turnova. Ne že bychom dětskou porotu ovlivňovali nebo upláceli, ale zase jsme vyhráli my.
Kromě všeho toho zkoušení a hraní jsem se ještě stačili přestěhovat do větších prostor, ale je pravda, že pár drobností je tam ještě potřeba doladit a dodělat. (Na to u nás máme Radima, ale možná že mu pomůžeme.)
Musíme si přiznat, že stejně jako rok 2010 se nám i rok 2011 vydařil. 10. března jsem měli premiéru „Snu noci svatojánské“ a tuto hru se nám podařilo za 1 pololetí odehrát celkem 15x, z toho 6 dopoledních představení pro školy. Samozřejmě jsme se zúčastnili i Děčínské brány.
Další vystoupení, která jsme plánovali ve druhé polovině roku, se ale neuskutečnila. Jeden z mileneckých párů se nám o prázdninách rozešel a ani na jevišti už spolu nechtěli stát bok po boku, což jsme museli „chtě nechtě“ respektovat.
A tak abychom zbytečně nezaháleli, rozhodla naše hlavní režisérka Majka Koukolská, že obnovíme úspěšnou „Charleyovu tetu“ z minulého roku. Znamenalo to přeobsadit role 3 děvčat, která nám po maturitě odešla, plus 1 alternaci pro dopolední představení. Do dubna už máme nasmlouváno 10 představení. z toho opět 6 dopoledních pro školy.
V této souvislosti musíme zmínit dobrou spolupráci s vedením Domu kultury v Rumburku, které nám pomáhá jak s propagací, tak s organizací akcí.
Vedle „Snu noci svatojánské“ připravovala naše nová členka Šárka Graňáková pohádku „Tak to má být“. Situaci jí trochu komplikovaly problémy s přeobsazováním rolí a občasné něčí zdravotní problémy, ale nakonec se podařilo pohádku dokončit. A byla natolik úspěšná, že vyhrála naši pravidelnou předvánoční přehlídku pohádek „Rumburskou vločku“.
V rozpracovaném stavu máme ještě jednu pohádku, a to „Kašpárek Honza a zakletá princezna“. Začal ji režírovat Pavel Zimmer, ale pak se s rodinou odstěhoval. Režii po něm převzal Radim Purchart, jeden z našich nejvíce zaneprázdněných členů, a podle toho to také dopadlo. Stále je rozpracovaná.
Touhu režírovat projevil i další člen souboru – Honza Krupka. Vybral si Kapesní muzikál s názvem „Zastřelte se o půlnoci a věřte, že neuvěříte“. Odehrává se to na hřbitově, takže to bude nejspíš komedie.
Jak už bylo zmíněno, proběhla i tradiční přehlídka pohádek „Rumburská vločka“. V rámci ní jsme již druhým rokem zařadili vystoupení souboru Medvěd Brník z ÚSP Brtníky a souboru při Agentuře Pondělí v Rumburku. Oba soubory vede náš člen Honza Krupka. Představení jsem uvedli v pátek dopoledne pro školy a počítáme s nimi i do budoucna.
Dalšími hosty na přehlídce byl soubor K. Čapek Děčín s hrou „Trumf “ a pohádkou „Zvířátka a loupežníci“ a Divadlo na cestě s loutkovou pohádku „O princezně Lesněnce“.
Dětská porota nám ovšem jasně naznačila, že živí herci vedou a loutky, byť by se snažily sebevíc, jsou pořád jenom loutky.
A ještě jednu novinku jsme zkusili – seminář pro začínající herce s názvem „Herec v každém z nás“ pod vedení pí Andrey Helmichové, rumburské rodačky a dcery Majky Koukolské. Semináře se účastnilo 10 lidí a ohlasy byly velmi kladné.
Nabízeli jsem účast i okolním souborům, ale zájem nebyl – zatím. Chtěli bychom něco podobného udělat i příští rok.
A na závěr zbývá vyzdvihnout úspěchy našich členů v soutěži dialogů. Podobně jako se Eva Vosátková s monologem „Drahoušek Anna“ dostala předloni do národní přehlídky, postoupili do této nejvyšší soutěže i naši mladí nadějní Ondra Kokta a Vojta Smetana s dialogem Kamila a Michala ve scénce „Doutník“. Odnesli si čestné uznání.
Rok 2010 byl pro Hraničář ve znamení Charleyovy tety. Představení bylo úspěšné, takže jsme ho odehráli za první pololetí 11x. Takže jsme se na něm hodně naučili především naši mladí nadějní herci. Několik nabídek jsme měli i na podzim, ale bohužel jsme je nemohli využít. Opět se nám herci po maturitě rozprchli do světa a nepodařilo se je sehnat dohromady.
A tak jsme nelenili a začali hned zkoušet nové kusy. Jednak pohádky, jedna v režii Šárky Graňákové Tak to má být, druhá pod vedením Pavla Zimmera, později Radima Purcharta Кašpárek, Honza a zakletá princezna. Díky neustálým komplikacím se je zatím nepodařilo dodělat.
Nedávno Majka Koukolská začala zkoušet Sen noci svatojánské. Opět plno lidí a opět jasně stanovený termín premiéry, abychom moli vystoupit na Děčínské bráně.
V prosinci jsme tradičně pořádali přehlídku pro děti Rumburská vločka. Tentokrát však byla divácká účast tak malá, že jsme zvažovali, jestli v tom vůbec pokračovat. Ale nakonec jsme se rozhodli to ještě zkusit.
A ještě se pochlubíme dalším drobným úspěchem. Zkoušeli jsme v bojových podmínkách našeho malého pronajatého nevytopeného prostoru, ale teď se podařilo najít novou zkušebnu, prostornou a vytopenou v jedné z rumburských výměníkových stanic. Výhodou je, že je nám plně k dispozici a můžeme si tam nechat i postavenou scénu. Takže už se nemáme na co vymlouvat a do března bychom ten Sen noci svatojánské měli dodělat.
V roce 2009 byl náš soubor poměrně činorodý.
Jednak jsme průběžně hráli pohádku Honza a kouzelná flétna která měla premiéru a prosinci předchozího roku. Celkem jsme ji sehráli 9x včetně představení na přehlídce Dospělí dětem v Novém Boru.
Na začátku roku pokračovala činnost souboru se zkouškami jednoaktové hry Jak to vidí ryby z vody ovšem vzhledem k tomu, že na celovečerní představení to bylo málo a nenašli jsme nic, s čím bychom to mohli kombinovat, zkoušky ustaly.
Mezi tím začala Majka Koukolská zkoušet hru Charleyova teta. A začala trochu netradičně – tím, že stanovila datum premiéry. S ohledem na poměrně velkou vytíženost některých mladých herců později usoudila, že by bylo ideální mít na většinu rolí alternace. Takže práce se začínajícími herci byla násobena zkouškami dvou hereckých skupin.
S blížícím se termínem premiéry rostla nervozita, režisérka chodila s kruhy pod očima, ruce se jí začaly třást a hlas sílit. Většina herců věděla, že jsme měli už od začátku zkoušet jinak. Názory na to jak byly ovšem různé.
Dvojí obsazení znamenalo dvě premiéry, ale chřipka zvaná prasečí zamíchala kartami, takže i přes množství alternací jsme museli při druhé premiéře sáhnout k improvizaci. Nicméně vše dopadlo dobře úměrně možnostem. Máme nasmlouvanou řadu představení, takže do Děčínské brány hra jistě získá na lehkosti a hravosti.
Rok jsme zakončili již 14. ročníkem přehlídky pohádek pro děti Rumburská vločka.
A ještě jednu dobrou zprávu nakonec: na podzim nastoupil v Domě kultury v Rumburku nový ředitel. S povděkem musíme konstatovat, že jeho přístup k ochotnickému divadlu je podstatně vstřícnější. Díky tomu se nám tak podařilo zajistit tu letošní setkání a jsme tomu velice rádi.
Po období stagnace a vyjednávání vhodných podmínek s vedoucím kulturního domu v Rumburku udělal soubor rozhodný krok a pronajal si v bývalém provozu Rukova 2 místnosti, kde má jednak uložené kostýmy, rekvizity a částečně i kulisy a navíc má i prostor na zkoušení. Pravda – mírně stísněný, ale je.
A protože se objevila pár mladých, kteří měli zájem se zapojit se práce, nazkoušeli jsme s nimi autorskou pohádku Majky Koukolské a Andrey Helmichové Koukolské „Honza a kouzelná flétna“.
Premiéru jsme měli v prosinci na každoroční dětské přehlídce Rumburská vločka a pohádka u dětí jednoznačně vyhrála.
Kromě toho zkouší Radim Purchart komedii Jaroslava Koloděje „Jak to vidí ryby z vody“. Původně jsme měli v úmyslu ji zde v předpremiéře předvést, ale i z důvodu nutnosti přeobsazení jednoho herce došlo k mírnému zpoždění a nemáme hotovo. Takže možná příště.
V roce 2009 se chystá Majka Koukolská nazkoušet s mladými nějakou komedii, možná „Charleyovu tetu“.
Doufáme, že zima brzy poleví a budeme moci ve své zkušebně pracovat. Je docela problém to vytopit, ale jinak jsme moc spokojeni, protože po období nejistot a dohadů nám to dává příjemnou volnost.
V roce 2005 oslavil náš soubor kulaté výročí – 60 let od založení. K této příležitosti jsme za podpory MÚ v Rumburku uspořádali v prostorách místní knihovny výstavu plakátů a fotografií z naší činnosti zaměřenou především na posledních 10 let. K nahlédnutí byly i kroniky souboru. V rámci oslav jsem také sehráli hru Nech si o mně zdát.
Jinak jsme byli již druhým rokem bez zázemí – Kulturní dům prochází rekonstrukcí, takže jsme nic nového nezkoušeli. Máme nastudované 2 hry: Moliérova Dona Juana a již zmíněnou Zachovu hru Nech si o mně zdát.
Dona Juana jsem hráli pouze jednou a to v Dolní Poustevně. S hrou Nech si o mně zdát jsme vystoupili celkem 4x, z toho jednou v roli hostitelského souboru na varnsdorfském „Divadlení“, což je přehlídka vystoupení českých menšin, které pořádá místní divadlo.
Na přání kulturního domu Corso z Ústí nad Labem jsme oprášili pohádku O zlém draku Mračounovi a s velkou podporou dětí jsme ji sehráli.
Díky dobré spolupráci s Domem dětí a mládeže jsme zde již podruhé uspořádali tradiční předvánoční přehlídku pohádek pro děti Rumburskou vločku. Jeho zaměstnanci nám opět vyšli maximálně vstříc.
Na závěr jedna smutná zpráva – těsně před oslavami 60. výročí založení souboru nás navždy opustil jeden ze zakládajících členů Hraničáře, nositel vyznamenání Zlatého Tyla p. Jaroslav Purchart. Čest jeho památce.
V roce 2006 už by měla být rekonstrukce Kulturního domu dokončena a doufáme, že zde budeme moci zkoušet. Napjatě čekáme, jaké podmínky budeme pro naši práci mít. Připravujeme pohádku, která je zatím pouze rozepsaná, i když z větší části. Chceme v ní zapojit i nové mladé tváře. Věříme, že se vše podaří.
1983 k Roku českého divadla Hraničář uvedl muzikál Nejkrásnější válka (Renčín, Brabec), účast na přehlídkách. 1986-1995 po oslavách 40. výročí souboru pokračoval umělecký vzestup. Převažovali současní autoři pro dospělé a pro děti. 1989 Horror (Goldflam). Počátkem 90. let 1 premiéra ročně, 1995 3 (z toho dvě pásma).
1945-1995 kromě dalších pořadů, estrád, kabaretů, pásem poezie či LD 604 činoherních představení. Ceny za h. výkony.
Rumburk, Divadelní soubor Hraničář.
1987 – J. Císler: Diaoptrická crazzyetuda, r. M. Koukolský. Účast na KP Divadelní Mašťov (inspirativní představení).
1988 Hraničář – divadelní soubor Domu kultury ROH Rumburk, 39 členů, vedoucí Milan Ledvinka.
1990 – J. Mlejnek: O zlém draku Mračounovi.
1991 – LD J. Mlejnek: O zlém draku Mračounovi Účast na Litvínovském festivalu loutek, NP.
1994 – DS Hraničář, J. Patrick: Podivná paní Savageová, r. M. Koukolská. Účast na KP Děčínská brána.
1996 se Hraničář rozdělil na DS Hraničář a DS DK Střelnice.
1997 – DS Hraničář, D. Fischerová: Báj, r. L. Škrovánek. Účast na KP Děčínská brána – cena Josef Zach za roli Opata, Luděk Škrovánek za režii, Jan Rein a Jiří Chlad za scénu a světla a soubor za inscenaci – nominace na Divadelní Třebíč.
1998 tamtéž Tartuffe, též kabarety s početnými reprízami.
1998 – Jan Makarius: Strašidýlko. Účast KP Nový Bor – cena diváka.
1998 – DS Hraničář, J.-B. Moliére: Tartuffe, r. M. Koukolská. Účast na KP Děčínská brána – Lenka Srbecká za roli Boriny – nominace na Divadelní Třebíč.
2001 Neapol a umřít (Anouilh).
1959 zah. DS Hraničář ZK ROH RUKOV v rekonstruovaném sále ZK v Rudém domě. Repertoár opět ze soudobých autorů.
1965 otevřen nový DK, v něm působil obnovený Hraničář, sál však i po vlastních úpravách členů sotva vyhovoval div. provozu. Drgie neobyčejně pestrá.
1966 Pasáček vepřů, Hadrián z Římsů, Neohrožený Mikeš, Helenka je ráda, Tvrdohlavá žena, Dezertér z Olšan, Večer tříkrálový.
1969 Drak je drak, kabaret s politickým dopadem. R. osobností tohoto období J. Rein. Pojetí divadla i ve všech průvodních aktivitách moderní.
Poč. 70. let několik úspěšných kabaretů.
1977 Dalskabáty, hříšná ves, částečně se opakoval repertoár z minulých let, nové pásmo poezie, kabaret a opět pestrý výběr nových her pro dospělé i pro děti.
1980 Cesta Karla IV. do Francie a zpět (J. Šotola).
1982 mimořádný úspěch s kabaretem Bábi, jde se do bia, 41 repríz, modernizace jeviště.
Roku 1945 byl založen SDO Hraničář. Hrálo se v bývalém Ld, budova původně přestavěna na biograf Marx. Brzy biograf zrušen a celou budovu získal Hraničář. Zah. 1945 Psohlavci, repríza v Mikulášovicích. Poté (též 1945) Divotvorný klobouk, Milionářem proti své vůli (Novák).
V roce 1946 měl soubor celkem 80 činných členů. Hrála se Matka (Čapek), Václav Hrobčický z Hrobčic, Praha je naše a cyklus 8 pohádek pro děti, Česká maminka (Branald), Princezna Pampeliška, Noc na Karlštejně. Tento rok hrál DS Hraničář LD každou neděli v sále hotelu Marx. Nejprve v místní škole (Dobrovského náměstí), poté v bývalé restauraci Beseda vybudovali loutkáři Okresní loutkovou scénu, viz též Krásná Lípa, 1961 zánik.
1947 4 premiéry pro dospělé a 2 pohádky. Repertoár neobyčejně pestrý, klasická česká hra, ale spíše soudobí autoři, včetně operety.
1948-1949 si dům svépomocí přestavěli na moderní divadlo (předtím h. na mělkém jevišti v nevyhovujícím sále v Domě lidové osvěty).
1949 zah. provoz v rekonstruovaném divadle Princezna Pampeliška a Lucerna. Od 1949 Studio mladých, herecká přípravka pro kmenový soubor Hraničář, větší počet samostatných představení nevytvořilo.
Od 1950 zřizovatelem ZV ROH Jednota. V tomto roce opereta Cikánská krev, Svatba Krečinského.
Od 1951 jako DrO ZK ROH n. p. TOKO.
V 50. letech DS průměrně 4 premiéry ročně, např.
1951 Kutnohorští havíři, Všichni moji synové (A. Miller).
1953 Matka.
1954 Večer tříkrálový.
1956 Mirandolina, poslední představení v budově, kterou si původně z kina upravili a která opět vrácena původnímu účelu. 1956 h. v přírodě na Strážném vrchu Sůl nad zlato.
